Časopis Finmag mne požádal o odpověď na otázku: Má mít stavební spoření státní podporu? Moje odpověď byla následující:
V době, kdy stavební spoření začalo, činil maximální státní příspěvek (SPSS) 4 500 Kč, což činilo asi 70 % průměrně mzdy a počítal se z jejího zhruba 3,5násobku. Dnes by tedy při stejných podmínkách byl asi 35 000 Kč ročně, ale je jen dva tisíce. Tedy kolem čtyř procent průměrně mzdy. Snižovat už tedy není kam. Částka 2 000 Kč na rok je nicotná. Může pomoci s rekonstrukcí koupelny, ale nemá smysl u koupě či výstavby nemovitosti.
Za férové nepovažuji ani vázat státní příspěvek stavebního spoření na účelovost užití peněz. Už to, že klient stavební spořitelně půjčí na šest let s tím, že ho za to ještě penalizuje poplatkem za vedení účtu a služby, a vlastně nic nevrací (úroky jsou dlouhodobě pod úrovní inflace), je účelové dostatečně. Státní příspěvek je už jen malou kompenzací a současně motivací. Stavební spočitelny navíc používají vklady spořicích pro úvěrování těch, kteří spořili dřív. Přijít o ty pouze spořicí by tak vedlo ke zhroucení systému.
Jiná věc je, že snižovat státní příspěvek stavebního spoření u běžících smluv je samo o sobě problematické. Klienti uzavírali smlouvy za nějakých podmínek, což je smlouva i s Českou republikou, která se legislativně k něčemu zavázala. Klientům by tak v případě zrušení státního příspěvku u stavebního spoření mělo být umožněno bez jakýchkoliv sankcí smlouvy ukončit bez ztráty už vyplacené podpory. Dopady na stavební spořitelny by tím mohl být značný.
Suma sumárum, zrušení státní podpory stavebního spoření sice moc eráru neušetří, na druhou stranu drobným střadatelům to moc neuškodí. Státní podpora čehokoliv má být cílená, ne plošná. A už vůbec ne pro lidi s nadprůměrnými příjmy. Pokud něco podporovat, ať je to adresné.
Zdroj: https://finmag.penize.cz/penize/436079-pohrbi-vlada-stavebko-konec-statni-podpory-ocima-expertu